Slunečnice

21. března 2018 v 17:09 | Neznámý
Tak jako slunečnice za sluncem,
tak otáčím se já za svým snem.
Tak jako sluníčko bez nebe,
tak cítím se já bez tebe.
Tak jako polibky beze rtů
tak cítím se já ,když nejsi tu.
Chybíš mi čim dál víc,
když semnou nejsi je mi na nic.
Miluju tě.
 

Hneď krásy

21. března 2018 v 9:39 | Neznámý
Tvé hnědé oči ,
jsou jak zrnká kávy.
Miluju tvuj smích proto chci ,
abychom se pořád smáli.

Jsi jako medvídek ,
kterého rád objímam .
Já miluju ten pocit ,
když jsem s tebou,
a nic jinýho krom tebe nevnímám.

Zažívám pocit okouzlení, chybí mi můj miláček.
Jsem rád , že tě ,,mám'' i ,
když u to tak není.
Jen já ti svoje srdce navždy dal.
Jen nevím jak se s tím vyrovnat mam.

Světýlko v černé tmě

21. března 2018 v 9:34 | Neznámý
Jsi mé světýlko jasné v černé noci,
kouzlo co má mě ve své moci.
Jsem krásou Tvou zmámený,
v Tvých polibcích lapený.
Jak motýl v síti pavouka bezmocný,
svou láskou k Tobě nemocný.
Jediným lékem na srdíčko mé,
jsou něžné polibky Tvé.
Jiskérky očí Tvých zářivé,oloupily mě o sny mé.
V nocích dlouhých bezesných,
zůstáváš ve vzpomínkách mých.
 


Prava láska umíra společně s námi.

20. března 2018 v 19:56 | Neznámý
Tohle je spíš takovej ,,příběh''
Brzy ráno , když kluk přišel do školy si všiml , že tam chybí jeho holka . Jen co skončila poslední hodina , jí volal že jí ve škole postrádal. Ona mu odpověděla ,že musela jen na nějakou kontrolu a že je v pohodě. On se jí zeptal ,, vážně? Všechno v pohodě?'' . Ona mu odpověděla ,, Jo , neboj se'' , po delším tichu se zeptala ,, jak moc mě miluješ'' ? Chlapec jí odpověděl ,, Víš že tě miluju víc než cokoliv!'' , chlapec se opět zeptal ,, je něco špatně? Stalo se něco?'' Dívka mu odpověděla ,, jak moc ti na mě záleží?'' . Chlapec zase odpověděl ,,Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..'' . Dívka odpověděla ,, chceš?'' , chlapec jí pořád ujištoval , po chvilce se ho zeptala ,, Byl by jsi schopný kvůli mě zemřít?'' , Chlapec jí řekl ,, Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.'' a po té se zase zeptal ,, děje se něco?'' Ona mu odpověděla ,,všechno v pořádku'' chlapec jí řekl ,, Musím jít miluju tě , ahoj'' , Ona mu řekla ,, taky tě miluju , pa.'' položila telefon. Chlapec dostal strach ,že se něco děje , druhý den ve škole jí tam zase neviděl , šel s kamarádem a všiml si ,že mu vola jeho holka ,řekne kamarádovi , že se uvidí zítra na chemii a šel cestou domu. Dívka ho normálně pozdravila , ale zněla nějak špatně , nějak smutně . Chlapec to tušil ,,řekl jak to ,že jsi dnes nebyla ve zase ve škole?'' , Ona mu odpověděla ,,byla jsem jen na vyšetření'' po té hned řekla ,, Volá mi mamka , musím jí to zvednout a bude to asi na dlouho'' , On jí řekl ,, dobře , miluju tě lásko'' . Ona mu hned na to odpověděla se slzou v oku ,, Hele budeme se muset rozejít'' , On jí na to hned odpověděl ,,cožeee?!!!'' , Ona hned řekla ,, Je to ,to nejlepší co pro nás můžeme udělat , Miluju tě. '' a položila teleefon . Děvče nebylo ve škole tři týdny , když ten kluk se nějak vzpamatoval a dostal strach , že se něco stalo , přišel k ní domu , zazvonil tam a otevřela její mamka, chvilku si povídali a ona pak se smutným výrazem v obličeji řekla ,, Hele bude to lepší ,když se to dozvíš sám'' , On s ustaraným výrazem odpověděl ,, co see kurva tady děje? Je v pořádku? Co se stalo?'' , Její mamka mu dala jen číslo , druhý den po škole tam zavolal , dovolal se někam do nemocnice na sesternu , sestřička mu řekla pokoj i podlaží. Chlapec se tam hned ten den ještě přišel podívat , když přišel do pokoje viděl jí tam . Řekl jen se slzama v očí ,,Panebože , miláčku co se stalo? Co se dějě?'' Ona mlčela , on jí řekl ,,mluv semnou prosím '' , Ona mu jen řekla ,, Já , já , já mam rakovinu a žiju jen pomocí přístroju'' , Chlapec se strašně moc rozpláče , Ona jen řekne ,, Dnes večer , mi ty přístroje odpojí'' . Kluk se strachem v očí odpovíí ,, Cooooo?!!!!!'' , Ona řekne ,, Chtěla jsem ti to říct ,ale nechtěla jsem ti ublížit'' , Chlapec řekl ,, Jenže ty mi nikdy nemůžeš ublížit. Ona zamumlala , vysílená z toho všeho jen ,, Jen jsem chtěla vědět ,že to cítíš stejně jak já. Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .'' Chlapec , celý uplakaný řekl jen ,, Tak proč jsi se semnou rozešla?'' , Ona řekla ,, budu tady vždy s tebou i ,když odejdu'' . Do pokoje přišla sestřička a řekla mu ,že navštěvní hodiny končí , že musí opustit pokoj . Kluk odchází z pokoje a holka je odpojená od přístroju a umírá. Nasledujicí den chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…

Příběh ze života.

20. března 2018 v 19:15 | Neznámý
Sedím tu sam, mé srdce prudce bije, má vzpomínka na tebe stále ještě žije. Co dělat mám, jak tě mám přesvědčit, že já jsem pro tebe ten pravý, vždyť já tě miluji z celého mého srdce. Kdybys jenom chtěla mi mou lásku oplácet tou svou!
Pro tebe udělal bych toho moc! Proč? Když ty mě stejně nemiluješ? Protože mi na tobě záleží,jako na nikom jiném v mém životě. Za to, že tě tolik miluji, i když NESMÍM, já nemůžu. Ty mi můžeš poručit, abych tě nemiloval, protože to nejde, ale mému srdci poručit nejde. Kolikrát bych si to přál, aby z mého srdce, z mé mysli vymizel tvůj obraz, tvůj úsměv, tvé pohlazení, tvůj dech, tvé pohlazení a tvé něžnosti. Ale copak to jde? Ne. Ty určitě netušíš, jak se každý den kvůli mé lásce trápím. Sedím, jako právě teď, dívám se někam do daleka, a přemýšlím o tobě a o tom, jak by bylo krásné, kdyby jsi mě chtěla milovat. Občas se při tom snění přistihnu, jak mi tečou po tváři slzy. Jsou to slzy pro tebe.

Náruč

20. března 2018 v 19:13 | Neznámý
Napřed jsem se do Tebe zamiloval, pak Tě měl rád a nakonec Tě miloval. A tak jsem vzal zápalky, šel za Tebou a za sebou začal pálit všechny mosty a při tom hlídal,aby ses o ty plameny nespálila. A dál šel, ruce spálené od ohně.
Poslední most v šílených plamenech shořel a zřítil se do hluboké propasti zapomění. Já stál na kraji té průrvy a bál se ohlédnout. V dálce vidím někoho stát. Tu zafoukal silný vítr a já začel ztrácet rovnováhu. Mé tělo se začalo kymácet nad propastí.Ty se díváš, váháš. Před Tebou stojí "on" na pevné zemi usmívá se a nabízí Ti svou náruč. Za Tebou stojím já pod drolícím se kamením a čekám s nataženou rukou na Tvou dlaň..!? Existuje něco prázdnějšího než prázdná náruč?

Temné stání.

20. března 2018 v 19:10 | Neznáma
Zdá se mi o podivnostech. O ponicích bez vnitřností , o tunelu do jiného světa. Zdá se mi o smrti . O kopcích v ohni, o moři mrtvých lidí. Zdá se mi o krajinách. O divokých pralesích, o městech pod vodou. Taky se mi zdá o lásce. O polibcích. O chytání rukou. Mé sny jsou zastřené , temné ,divné. S černýmí ptáky,pršicí krví, s lidmi , co mi chybí a nemohu je nějak vidět. Jenže pak tu jsi ty . Nevím,co to je. Sny mi tě předhazují,obstírají tě tmou , vždycky se ukážeš a zmizíš. Necháš mě rozpálenou , odejdeš hledat novou obrannou vrstvu. Dívám se z černého mostu. Jen čekám a vidím tmavé nebe a věže . Co do tmy bodají jak jehly. Všechno je rozostřene a tmavé. Klesají mi víčka a já zapomínám a už nevím co jsi mi řekl , už nevím ,že tě znám . Chci pořád spát, chci si nechát o tobě pořád zdát,chci viět a prožít ve snech ,to co nemůžu . Já tě nedokážu ztratit , protože by nic nemělo smysl,ale to ,že teď odcházíš , ztrácím tě , patří k mému životu.

Láska , tvoří svůj příběh.

20. března 2018 v 18:50 | Neznámý
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Miluješ-li , nelžeš.

20. března 2018 v 18:45 | Neznámý
Vždy jsem touzil ,aby jsi motýlky v bříšku mohla mít .
Vždy jsem chtěl u tebe být a jen tvé ruce tiše hřát.
Ve tvém srdci tajně se ukrývat.
Bezpečně a milován cítil se pouze v objetí tvém.
Nikdy v žádném jiném.
Nechtěl bych rána bez tebe , nechci sám usínat.
Myslím stále na tebe a slzy si utírám.
Každý máme svůj , kdo ví jestli společný.
Jestli někdy budeš moje ,jestli osud dovolí...
Proč nás láska trápi,když měli bychom pocit štěstí mít.
Moje každodenní je za ruku tě vzít a společnou cestou , spolu šťastně jít.
To moje přání změnilo se v sen , proto usínám vždy s úsměvem.
To moje přání ve hvězdách se píše..
Až budem si souzeni , něco napoví nám tiše.
Že hvězda je znamení.
Až jediná bude nám zářit na nebi..
Pak naše každodenní přání se ve skutečnost.. Promění.

Kam dál